zastávka, -y ž. (2. mn. -vek) 1. zastavení (ve význ. I 1, 2): utíkal celou cestu bez z-y; plná výloha lákala kupce k z-ce; – udělat z-u v řeči 2. místo, kde se někdo, něco zastavil, zastavuje; zastavení I 2: Tábor byla jeho poslední z. na cestě jižními Čechami 3. místo, kde pravidelně zastavuje něj. hromadný dopravní prostředek; stanice II 1: z. elektrické dráhy; autobusová z.; z. na znamení; dopr. bezpečnostní z. (na svahu); železniční z. místo na trati bez kolejového rozvětvení, sloužící zprav. k vystupování a nastupování cestujících