zastíniti dok. (3. mn. -í, rozk. -stiň) 1. (co, koho čím: co, koho) k stíniti 1; zaclonit: z. si rukou oči; mrak zastínil slunce zakryl; dům zastíněný stromem; z. se slunečníkem; seděl zastíněn pološerem; přen. smutek zastínil mi tvář (Svob.) zahalil; zahr., les. z. porost, půdu, sazenice, semenáčky 2. (koho, co čím) (vyšší úrovní, úspěchem) předčit 1, předstihnout 3, překonat 2, převýšit 3: vtipem a půvabem zastínila své kamarádky; vychováme generaci, která by nás zastínila; vědecké dílo bývá pozdějším, důkladnějším zastíněno 3. (co čím) potlačit 1, snížit 4, zeslabit: smíchem chtěl z. špatný dojem své řeči; nádherou paláců měla být zastíněna obecná bída; jeho smrt zastínila všechny ostatní události 4. poněk. zast. kniž. (koho, 4. p.) ochránit, zaštítit 2: (kněžské) roucho mé mocněji mě zastíní nežli meče vaše (J. z Hv.); bohové zastíní tě mocí svou (Tyl) 5. poněk. zast. kniž. (koho, co) prostoupit 1, proniknout 2: (česká kritika je) panna nezastíněná duchem svatým (Šal., bibl.); hrdinu zastínilo vnuknutí, myšlenka (Havl.) napadlo mu; — *zastíniti se dok. 1. octnout se ve stínu: najednou se okno zastínilo (Ner.) 2. zasmušit se 1, zachmuřit se 2: zastínila se tvář její (Něm.)