zastříti dok. (1. j. -střu, kniž. -stru, 3. mn. -střou, kniž. -strou, rozk. -stři, min. -střel, trp. -střen, přech. min. -střev) kniž. 1. (koho, co čím, do čeho) zahalit 1, přikrýt 1: z. se závojem; z. si dlaněmi, škraboškou tvář zakrýt; z. okno záclonou; popraviště černě zastřené potažené; zastřeli jakubínskou čepičku černým flórem (Jir.); růžemi cestu zastřete (Dyk) vystelte; přen. nic už ten obraz (zavražděného) mi nezastře (K. Čap.); tma zastřela kraj; mračna zastřela nebe; tvář zastřel smutek pokryl; melancholie zastřela mu hlas učinila temným, zasmušila; každého zastřeš, nad každým vynikáš (Svět.) předčíš *2. (co) rozestřít k zakrytí něčeho: z. záclonku (Mart.) 3. (co; čím co, †koho) utajit 1, zatajit 1, skrýt 3, zakrýt 3: z. před někým svou únavu, zlost; musil z. své rozpaky; silou komiky zastřel Moliére hluboký smutek (Zey.); nesnažil se ničím z. svůj venkovský vzhled; záminka, která má z. pravou tvář věci; zast. z. se interesem financí panovníkových (Rezek) 4. (co) potlačit 1, zmařit; odstranit nepříjemný dojem z něčeho: ukrutenství zastřelo lásku (Vanč.); zastření stránky významové (Havr.); (nová zásada pravopisná) by podobné rozdíly zastřela (Zub.) odstranila; – plamenné hovory některých (herců) zastřely slabé výkony ostatních (Herrm.) 5. (co) znemožnit pohled na něco: les zastřel vyhlídku do kraje 6. (co) (zvl. o duševních stavech) zachvátit 1, zmocnit se (čeho): vztek zastřel (jeho) vědomí (Drda); bezvědomí zastřelo mu smysly 7. zast. kniž. (koho, 4. p.) zachránit 1, obhájit: (Švédové krále) z. se snaží (Štěp.); tím obviněním chce z. sebe (Krásn.); — zastříti se dok. kniž. (čím) 1. zakrýt se 1: nebe se zastřelo mraky zahalilo se; (její) oči zastřely se utrpením zasmušily se 2. pozbýt schopnosti normálně vnímat: jeho mysl se zastřela ○ předp. po-, po- se; — ned. zastírati, z. se