zastřeliti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) střelou (ve význ. 1), střelnou ranou usmrtit: odsoudit zrádce k smrti zastřelením; z. se pro dívku, z nešťastné lásky; z. vzteklého psa střelit; mysl. z. zvěř ulovit střelnou zbraní †2. (koho, 4. p., kam) zasáhnout střelou, postřelit: (Žižka) jest zastřelen do oka (Rezek); — zastřeliti se dok. řidč. (~; na koho, co; *do čeho Vrba) střelbou být připraven k přesnému zasažení cíle: hlídky, které byly výborně zastřeleny (Kapl.); — ned. zastřelovati, z. se