zastrašiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p., čím; ~) nahnat strach někomu; postrašit, poděsit, polekat I: chtít někoho z. hrozbou, zatýkáním; nenechat se (ničím) z.; policejní teror nedokázal dělníky z.; melancholie jeho tváře až zastrašila (Ben.) zapůsobila nepříjemně 2. (koho, řidč. co) strašením (ve význ. 4) od něčeho odvrátit: nedat se z. ve svém boji za svobodu odstrašit; nezdar nás nesmí z. odradit; chtěla v dítěti z. dovádivost (Hál.); (církev) nezastrašila síly (Husem) vyvolané (Z. Nej.); — †zastrašiti se dok. leknout se, poděsit se: ani v ten okamžik se nezastrašil (Jir.); — ned. zastrašovati