zasvěcený příd. 1. círk. z. svátek den, kdy se má věřící podle círk. předpisů zdržovat těžké práce a účastnit bohoslužeb 2. kniž. posvátný 2, 3, slavnostní: lípa bývala Čechům z. strom (Tyl); z-é ovzduší premiér (Pujm.) 3. dobře obeznámený s něčím; informovaný (o čem), poučený, znalý (čeho): z. pamětník; z. historik; na z-ch místech se soudí, že...; je tu z-á stať o Máchovi; → přísl. k 3 zasvěceně: mluví o knize z-ji než mnozí kritikové; tvářil se z. jako by o všem věděl; z. se o něm vyprávělo, že je jejich příštím lesmistrem (Vrba) jako důvěrná zaručená zpráva; → podst. k 3 zasvěcenost, -i ž.: s hlubokou z-í líčí počátky hnutí; — v. též zasvětiti