zasvětiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (co komu) círk. urč. obřadem, svěcením ap. určit, věnovat, obětovat bohu n. svatým; určit, věnovat někomu významnému vůbec: círk. kolej zasvěcená patronu řádu; z. kostel svatému Tomáši; den zasvěcený památce svatého Václava (Vanč.); – Parnas byl zasvěcen Múzám; přen. utvrdit, potvrdit (zprav. slavnostně): polibek zasvětil jejich sliby svatou pečetí (Pfleg.); musely novými zákony z. se nové poměry právní (Pal.); obyčej věkem zasvěcený (Pal.) utvrzený tradicí; vaše přítomnosť (můj příbytek) povznese a zasvětí (Ner.) povýší, dodá mu lesku 2. kniž. (co, koho čemu, komu) věnovat 2, obětovat 2 (jako projev zvl. lásky, oddanosti, úcty ap.): z. svůj život boji za pravdu, studiu nějakého problému; z. se umění oddat se, věnovat se; lásce zasvětil tu sloku (Vrchl.); sborník je zasvěcen životu a dílu básníka...; z. se službám boha Merkura (Herrm.) věnovat se obchodu; z. život bohu stát se knězem, jeptiškou ap.; z. dceru hoři (Čech) uvrhnout v hoře; ulice, jíž svůj život zasvětil (Herrm.) v kt. celý život bydlel; poněk. zast. (duše jejich) zasvětily se sobě na život a na smrt (Šmil.) zaslíbily se 3. kniž. (koho do čeho, poněk. zast. več) (důvěrně) seznámit 1, obeznámit (s čím), uvést 11: z. přítele do svých plánů, tajemství; z. se brzy do nové práce; poněk. zast. v kancelářské povolání zasvěcen byl dokonale (Herb.) 4. poněk. zast. (co) oslavit 2: z. své povýšení šlechetným skutkem (Stroup.); přišlo i víno na stůl k zasvěcení slavného dne (Něm.) 5. hovor. expr. (co; co čím) užít (ve význ. I 1) něčeho poprvé: z. šaty na koncertě; z. nový byt večírkem, ned. zasvěcovati