zatemniti dok. (3. mn. -í) 1. kniž. (co) k temniti; zastínit 1: (mrak) zatemnil oblohu (R. Svob.); soumrak zatemnil kraj (Jir.); ve spoj. z. někomu oči zaslepit ho; přen. nádech smutku zatemnil jasnou tvář (Něm.) zachmuřil, zasmušil 2. řidč. kniž. (co, koho) učinit neviditelným; zastínit 1, zaclonit: (hvězdu) mraky zatemnily (J. z Hv.); veškeré světlo tamní jest zatemněno stínem ohromného stromu (Vrchl.) 3. (co) opatřit zatemněním (ve význ. 2): z. okna černým papírem zaclonit; zatemněný vlak; z. ulice, město 4. řidč. kniž. (co) oslabit světelnou intenzitu něčeho: z. poněkud svítilnu (Ner.); jasný paprsek (v duši), kterýž šero let z. nedovedlo (Jir.) 5. kniž. (koho, co čím) předstihnout 3, překonat 2, převýšit 3, zastínit 2: královna, již krásou zatemnila (dívka) (Vrchl.); sláva (muže) jest zatemněna (Ner.) 6. kniž. (co) učinit nejasným, nesrozumitelným, nezřetelným: z. jasné pojmy; pokusy z. v podstatě prostou otázku (R. právo) 7. v kniž. spoj. z. rozum ap. (komu) zbavit někoho soudnosti, rozmyslu; oslepit 4, zaslepit 2: z. rozum svých čtenářů (Fuč.); pověra zatemnila jí (ženě) smysly (Podl.); — zatemniti se dok. kniž. 1. k temniti se 1, 2: obloha se zatemnila od mraků (Jir.) zamračila se; oko zatemnilo se slzou zakalilo se; neos. dýmal, až v sále se zatemnilo (Lum.) nastala tma; ve spoj. zatemnilo se (mu, jí) před očima, v očích zatmělo se, ztratil(a) schopnost jasně vidět; zř. (ve vodě) zatemnila se mu chvílemi tělíčka ryb (Svob.) 2. stát se nejasným, nesrozumitelným, nezřetelným: původní povaha zájmena "jenž" se zatemnila (NŘ); věc, zpočátku zcela jasná, se úplně zatemní (Z. Nej.) 3. (o rozumu ap.) ztratit soudnost: zatemnil se mu rozum; — ned. zatemňovati, z. se