zatočiti dok. (3. mn. -í) 1. (čím; s kým, řidč. kým; řidč. co) krátce, chvíli točit: vesele z. čepicí; z. holí; vítr zatočil korouhvičkou; vlny zatočily loďkou; z. (s) někým (při tanci ap.), přen. expr. podrobit ho své vůli, ovládnout ho; přen. expr. z. mužským hlavu okouzlit, pobláznit je, vyvést je z míry 2. (co, *koho, *čím) odchýlit z pův. n. daného směru n. polohy; stočit 3: z. loďku ke břehu; zř. zatočili lid na krvavé cesty (Jir.); z. očima po okolostojících (Šmil.); přen. z. hovor v jinou stranu (Svět.) 3. poněk. řidč. z., z. si (co kolem čeho, okolo čeho) ovinout, otočit 5: z. šátek kolem krku; z. si vlasy kolem hlavy; uzdy zatočil si okolo levé ruky (Něm.) 4. řidč. (co, koho do čeho, řidč. v čem) zavinout, zamotat 1: prsten z. do šátku (Pfleg.); veliký, v modrém plátně zatočený balík (Nov.); z. se do peřiny (Jir.) 5. (co) točením upravit do urč. tvaru; stočit 1, svinout 1, smotat 1: z. drát; zatočený koberec; z. si vlasy do uzlu; kníry černé, nahoru tence zatočené (Hál.) 6. řidč. (co) točením vytvořit; stočit 2, smotat 2: z. (si) cigaretu; z. roli papíru; z. trubičky z těsta 7. expr. (s kým) přísně naložit, ostře proti někomu vystoupit: já s tím klukem jednou zatočím!; přen. jak špatně s ním osud zatočil 8. hovor. expr. (s čím) rázně a rychle něco vykonat, uspořádat ap.: umí s prací z.; ten s tím dědictvím ale zatočil rychle je utratil, rozházel; já bych s tím hospodářstvím jinak zatočil (Šmil.); — zatočiti se dok. 1. krátce, chvíli se točit (ve význ. 1): mlýnské kolo se zatočilo a pak se zastavilo; kola vozu se zatočila naprázdno; vesele se z. s tanečnicí; z. se kolem své osy otočit se; přen. všechno se s ním zatočilo dostal závrať; ♦ hlava se mu zatočila pocítil nevolnost, přišly na něho mdloby 2. z. se, z. odchýlit se od pův. n. daného směru; stočit se 2, otočit (se) 2, 3, obrátit (se) 2: z. (se) při pochodu vpravo; vítr se zatočil k jihu; cesta se za rohem zatočí 3. řidč. točením nabýt podoby kruhu, spirály ap.; stočit se 1, svinout se 1: vymrštěný drát se zatočil; zatočené hoblinky 4. řidč. expr. (s čím; ~) rázně a rychle něco vykonat ap.: zatočte se s dílem (Kos.); uměl se při hospodářství z. (Hál.); — *zatočit si dok. expr. (s kým) (s chutí) se věnovat něj. dobu tančení (v. za- II): ráda si z. (Ner.); — ned. zatáčeti, z. se