zatoužiti dok. (3. mn. -í, rozk. -tuž) 1. (po kom, čem; s inf.; aby...) k toužiti: z. po ženě, po příteli; z. po autu; z. po úspěchu, po uznání; zatoužili poznat cizí kraje zachtělo se jim; zatoužila postěžovat si; zatoužil, aby už byl samostatný †2. (na koho, co; nad čím; ~) postěžovat si 1 na něco: hořce na tetu zatoužila, do čeho ji vnutila (Jir.); z. nad panskou tvrdostí (Jir.); "jest po naději," — zatoužil (Bozd.)