zatracený příd. 1. (podle náb. představ) takový, kt. byl zatracen (ve význ. 1); zavržený: v rukou (nám) pustil svou z-ou duši (Jir.); ať jsem z. (K. Čap.) proklet 2. expr. (při zaklení n. nadávce) zpropadený, zlořečený, proklatý 2: z-á ženská; z. život!; z. žaludek, ten bolí!; z-á chamraď líná (Maj.) 3. ob. expr. nesmírný, obrovský 1, ohromný 1, náramný 1: mít z. hlad; z-á dřina; — zpodst. zatracený, -ého m. zatracenec: stíny z-ch (Vrchl.); → přísl. zatraceně v. t.; → podst. *zatracenost, -i ž. (O. Schein.); — v. též zatratiti