zatratiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) (koho, co) 1. (podle náb. představ) zbavit možnosti věčné spásy, posmrtné blaženosti: bůh je zatrať (Vanč.); z. své duše (Čap.) 2. expr. vůbec příkře odmítnout; zavrhnout: z. nevěrnou ženu; z. lichvu (Vrba) odsoudit; — ned. zatracovati