zaujatý příd. 1. mající zaujetí (ve význ. 1) pro něco, někoho; svědčící o zaujetí (ve význ. 1): z. čtenář, posluchač, badatel; je zaujat svou prací; – z-á péče (Ptáčník); z-é ticho (Glaz.) 2. posuzující, jednající se zaujetím (ve význ. 2) (op. nestranný, objektivní 2): z-á komise; národnostně z. člověk předpojatý; nezaujatý pozorovatel; je proti mně zaujat; z-é veřejné mínění; z-é myšlení (John); → přísl. zaujatě: z. naslouchat hudbě; z. se věnovat tréninku; – svědek vypovídal z.; z. stranit děvčatům; rozhodnout nezaujatě; → podst. zaujatost v. t.; — v. též zaujmouti, z. se