zaujmouti dok. (1. j. -jmu, rozk. -jmi, -jměte, min. -jal, trp. -jat, podst. -jetí, přech. min. -jav) 1. (též †zaujíti Havl., †zaujati Klost.) (koho, co; řidč. ~) vzbudit něčí zájem, pozornost; upoutat 5 (kniž.): kniha, která (mne) zaujala; řečník plně zaujal své posluchače; zaujal ho pohled na krásu krajiny; z. něčí mysl, pozornost 2. (též †zaujíti Havl.) poněk. zast. (koho, co proti komu, čemu, *pro koho Choch.) vyvolat v někom zaujetí (ve význ. 2); popudit 1: z. krále proti mladým princům (Vrchl.); z. divákovu mysl proti tanečníku (Ner.) 3. (též †zaujíti Pfleg.) ve spoj. z. místo (zř. stanoviště Něm.) obsadit postavením se, posazením se (předem vybraný prostor); obsadit něčí místo vystřídáním někoho; (co) obsadit, začít zastávat (postavení, úřad ap.) vůbec: z. místo na tribuně; z. čestné místo u stolu; diváci zaujali svá místa; – vstal a jeho místo zaujal další kandidát; její české šlechty) místo zaujali cizáčtí dobrodruzi (Z. Nej.); – z. funkci; z. ve společnosti slušné postavení; poněk. zast. z. stolec otců svých (Zey.) 4. ve spoj. z. postavení, polohu ap. postavit se urč. způsobem a tím zprav. být připraven k něj. činnosti; přen. ust. spoj. z. stanovisko, hledisko ap. (v čem; k čemu; vůči komu) rozhodnout se pro urč. názor: z. taneční pózu; z. malebnou pozici (při fotografování); z. nepohodlnou polohu; z. postoj ke startu; voj. z. palebné postavení; – přen. ust. spoj. v té (k té) věci zaujal pevné stanovisko, hledisko; z. mravní postoj 5. (též †zaujíti Lum.) poněk. zast. (co; †čeho) zabrat 1, 2, okupovat 1, 2; svými rozměry, rozsahem si vyžádat (něj, místo, něj. čas); vyplnit 1: celou zemi zaujali Slované (Č. lid) obsadili; (teta) zaujala vlastně celý přízemek (Kytlicová); – polovina přízemí zaujata jest žehlírnou (Maj.); provedení této skladby zaujalo úplných tří hodin (Hál.) †6. (co, koho) ovládnout 1, 3; zmocnit se něčeho, někoho: zaujatý trůn (Zey.); – strachem zaujatá kněžna (Něm.); poklid zaujal vše (Svob.) nastal všude *7. (co, koho) obsáhnout 3, zahrnout 2, pojmout 5: z. v lásku tu všechny děti podobného původu (Lum.); — zaujmouti se dok. 1. řidč. (čím; *~ Nor, Hora; *pro co) začít se zabývat, věnovat něčemu zájem, pozornost: z. se nějakou myšlenkou; z. se studiem (Kar.); zř. z. se pro činnost vzdělávací (Čas) *2. (proti komu; pro koho) projevit zaujetí (ve význ. 2): musejí pro sebe se z. (Hol.) 3. zř. a zast. (koho, čeho; o koho, co) ujmout se 4: (noviny,) jenž se nás Slovanů zaujaly (Herb.); umíněně zaujala se věci (V. Mrš.)