zavíjeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k zavíti, k zavinouti 1-3; zavinovat: z. nit do klubka svíjet; z. si šátek kolem krku; z. (vlasy) na uzel (Baar) zaplétat; – z. (dítě) do plenek; zast. z. plénky (Heyd.) ovinovat; z. si hlavu do šátku balit si; (holky) zavíjely ruce do zástěr (Šrám.); z. si hlavy rouškou (Wint.); – poněk. zast. z. do věnečku kočičky a chvojí vplétat; z. si do vlasů kvítí 2. nár. z. nevěstu ovíjet hlavu nevěsty šatkou, čepit; — zavíjeti se ned. k zavíti se, k zavinouti se 1, 2; zavinovat se: na noc se listy zavíjejí; konečky vlasů zavíjející se v drobné kučery; – z. se do přehozu, šálu, pokrývky; zast. zavíjela se už na mladou paní (Wint.) zavíjela si hlavu jako vdané ženy; přen. z. se v sebe (Hol., Baar aj.) uzavírat se do sebe