zavírák, -u m. (6. mn. -cích) 1. (řidč. též zavěrák) ob. zavírací nůž (zprav. větší kapesní s jedním nožem): ostře nabroušený z.; vytáhl z kapsy z. 2. zavírák, zavěrák nář. řetěz u vozu k brzdění kola (Baar) 3. arg. vězení: tři čtvrti z-u jsou za tebou (Klička); → zdrob. zavíráček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): vrazím do tě (píštaličky) z., budeš zpívat jako ptáček; — zavírák, -a m. arg. vězeňský dozorce: z.? To jest muž, který z úřední povinnosti poskytuje okresním vězňům byt a stravu (Olb.)