zavěsiti dok. (3. mn. -í, rozk. -věs, trp. -věšen) 1. (co, co nač) upevnit tak, aby to viselo; pověsit 1; (co, co kde, kam) upevnit závěsem n. do závěsu (ve význ. 1); upevnit vůbec: z. záclony, obrázky; z. na dveře visací zámek; z. klíč na skobičku; z. si na krk náhrdelník; z. si na rameno pušku; z. zvon na věž; listina se zavěšenou pečetí; zast. zápověď byla zavěšením listů veřejně ohlášena (Tomek) vyvěšením; přen. z. svůj trpký úděl k trudným osudům mistra (Bass) spojit s nimi; – stav. z. dveře, okna; elektr. z. vedení na nosné lano; zavěšení kabelu na stožár závěs; – knih. z. knižní blok vsadit a upevnit ho do desek n. do obálky; žel. řidč. z. vozy svěsit 2. z. sluchátko ap. položit na stojan a tím skončit telefonický rozhovor; z. skončit telefonický rozhovor položením sluchátka na stojan: domluvil a zavěsil sluchátko; z. telefon (zř., K. Čap.); – nenechal ho domluvit a zavěsil; zavěste — meziměstská! 3. poněk. zast. (co čím) pokrýt, zastřít něčím visícím: pokoj byl zavěšen strakatými čalouny (Havl.); okna byla zavěšena nějakou látkou (Zey.); — zavěsiti se dok. 1. (na co, koho; ~) chytit se, zachytit se něčeho, někoho a zůstat na tom, na něm viset: z. se na hrazdu; netopýr se zavěsí hlavou dolů; zavěsila se mu kolem krku pověsila se, objala ho; přen. zavěsila se na Jankův obličej (Mrš.) upřeně se zadívala; poněk. řidč. expr. z. se někomu na paty, na krk, z. se na někoho neodbytně se ho chytit a držet; les. zavěšení (káceného) stromu zachycení sousedními stromy; mysl. (o ptácích) slétnout se a usadit se na strom; sport. z. se na pádlo (v kanoistice) přenést váhu trupu na pádlo 2. (na koho; řidč. za koho) umístit se a následovat těsně za někým: běžec se zavěsil na (za) soupeře 3. z. se (do koho; *s kým Ner.; *na koho Herrm.; ~), z. se pod paží (komu) přidržet se zasunutím paže pod paži: z. se do tanečníka; děvčata se do sebe zavěsila; jen se zavěste, doprovodím vás; – zavěsil se mu pod paží; z. se v rámě pána (Vrchl.); — ned. zavěšovati, z. se