zavřený (zast. a nář. zavřitý) příd. 1. takový, kt. byl zavřen n. nebyl otevřen, kt. se zavřel n. se neotevřel; uzavřený 1 (op. otevřený 1): z-é okno; z-é dveře; porada za z-mi dveřmi (při z-ch dveřích) beze svědků, důvěrná; – z. dům, obchod; patentním zámkem z-á zásuvka; z-itá lavice v kostele (nář., Jah.); se z-ma očima, přen. slepě, bez rozvahy; zasyčet z-mi zuby; – z-á cesta do života neposkytující žádné možnosti; – z. kalich květu; z-á rána zacelená; ♦ mít dlaň z-ou být lakomý; jaz. z-á samohláska při jejíž artikulaci jsou čelisti značně k sobě přiblíženy a poloha jazyka je poměrně vysoká; biol. z. oběh krevní při kt. krev proudí v uzavřené soustavě trubic 2. takový, kt. je opatřen něj. krytem ap.; uzavřený 2, krytý 1, chráněný (op. otevřený 2): z. povoz, z-é auto; z. bazén; zast. z-itý helm (Wint.); tech. z. elektromotor uzavřený; jaz. z-á slabika končící souhláskou (např. pes, mat-čin); med. z-á tuberkulóza nenakažlivá forma tuberkulózy, při kt. pacient nevyměšuje tuberkulózní bacily 3. řidč. tvořící (samostatný) celek; uzavřený 3: z-é rukávce (Něm.); z-é kroužky (Svob.) 4. řidč. nepřístupný 4, nesdílný, uzavřený 5: z-é srdce (Svob.) *5. nevyvinutý: dětský, z. ještě rozum (Her.); → přísl. zavřeně; → podst. zavřenost, -i ž.; — v. též zavříti, z. se, nezavřený