zavaditi dok. (3. mn. -í, podst. -dění) 1. (oč, o koho) lehce se za pohybu něčeho, někoho dotknout: z. rukou o stěnu; ryba zavadila o udici; zavadil mi o bolavé rameno; při pozdravu sotva zavadí o klobouk nezvedne ho; zavadili o sebe při setkání; přen. jak by mně nožem o srdce zavadil (Něm.) zabolelo mě to; ♦ ani pes o něho nezavadí (ob.) nikdo si ho nevšimne; o takovou mužský nezavadí (ob.) neprojeví zájem; o karty už ani nezavadí přestal je hrát 2. expr. (o koho) náhodou se s někým setkat; narazit 2 (na koho); (oč) přijít s něčím do styku: na každém rohu zavadím o známého; – o sluch mi zavadil český hovor; cestou nezavadíš o vesnici; jen zavadil o cizinu, už s námi nemluví 3. expr. (o koho, co) letmo, krátce spočinout (ve význ. 2) na někom, něčem: ani okem o ni nezavadí vůbec si jí nevšimne; jeho pohled zavadil o strop 4. expr. (oč) získat (co): sotva zavadíš o nějaký výdělek; o místo ne a ne z.!; řezník nemůže z. o prasátko (Vanč.) nedostane je koupit 5. expr. (o koho, co; *o kom Rais; ~) (letmo) zmínit se (o kom, čem), vzpomenout (koho, čeho), dotknout se 3: v řeči zavadil o známou herečku, o včerejší nehodu; slůvkem o to nezavaď!; v hovorech svých nejednou zavadil — a vždy vesele (Rais) 6. poněk. zast. (oč, *o koho Herb.; ~) dostat se do konfliktu s něčím, někým; dotknout se (ve význ. 2) někoho nevhodným způsobem: z. o předsudky (Arb.); z. o mocnost římskou (Pal.); (pokolení,) které ničím a nikde nezavadí (Hál.) nenarazí †7. (co) zatížit dluhem, dát do zástavy: z. dědictví své po otci (Tomek); — †zavaditi se dok. zadlužit se (Šmil.); — ned. zavaďovati, zavazovati