zaviniti dok. (3. mn. -í) 1. (co; †čeho) způsobit svou vinou (něj. škodu, vážnou nepříjemnost ap.): z. havárii, katastrofu, prohru; neopatrností z. požár; čehož zavinil? (Čel.) †2. též z. se (čím; proti komu, čemu) prohřešit se, provinit se: čím jsem tak zavinil? (Koll.); z. proti císaři (Tomek); nahradí, čím zavinil se (Šmil.); z. se proti národnímu citu slušnosti (Pal.) 3. zř. zast. (co) vinou, proviněním zasloužit: z. smrt za zrádu vlasti (J. z Hv.); — ned. zaviňovati