zavrhnouti (†zavrci Pal. aj.) dok. (min. -hl, trp. -vržen, přech. min. -hnuv) 1. kniž. (koho, 4. p.) s odmítnutím, s opovržením se od někoho odvrátit: zavržený nápadník odmítnutý, zamítnutý; z. nevěrnou manželku; zavrhl by ji (otec dceru), proklel (Jir.); z domu z. (Herb.) zapudit, vyhnat; náb. z. hříšníky 2. kniž. (co; *čím J. J. Kol.) zamítnout I 2 (řidč.), odmítnout 3, odvrhnout 3 (kniž.): z. podezření, špatnou metodu; z. myšlenku na útěk; z. své štěstí; poklesek hodný zavržení 3. řidč. poněk. zast. (co, koho) odhodit, odvrhnout 1, 3: vyskočil, číši zavrhl (Bendl); zavrzte mstivou dýku (Koubek); – zvedni mne, aneb zavrhni mne na trůn (Zey.); — ned. zavrhovati