zbíti dok. (1. j. -biji, rozk. -bij, min. -bil, trp. -bit) 1. (koho, 4. p.) k bíti 2; nabít 1, natlouci 9 (komu), ztlouci; řidč. (co) údery zranit; potlouci 1: z. koně bičem; jde jako zbitý pes spráskaně, schlíple; o muzice se pohádali a zbili (Jir.) poprali se; přen. zapotácela se bolestí zbitá (A. Mrš.); – řidč. ukázal rámě své zbité (Jir.) †2. (koho, co) zabít 1, pobít 2; (co) zničit: nad zbitým Ábelem smál se (Kain) (Vrchl.); čeleď byla dílem zbita, dílem rozprášena (Něm.); – chtěl nejprve zdi střelbou z. a pak do hradu vtéci (Jir.) pobořit; Huňadovci zbiti u Lučence (Jir.) poraženi; — ned. zbíjeti; — rozl. od shíti