zbýti dok. (1. j. -budu, rozk. -buď, min. -byl, podst. -bytí, přech. min. -byv) 1. (~; z čeho) zůstat jako poslední část něj. celku, něj. množství: na stole zbylo pět jablek; nic nezbylo, všecko snědli; z poraženého vojska zbyli jen zajatci; z pěti dětí zbyly naživu jen dvě; zbyl mi jediný přítel; z hradu zbyly jen trosky; na zábavu nezbyl čas ani peníze; nezbylo (nic jiného) než podrobit se bylo nutné; co jiného mu zbylo? mohl (u)dělat; neos. na návrat mu už nezbylo sil 2. (po kom, čem; na koho, co) zůstat jako pokračování, odkaz ap. něčeho; zachovat se 1: po rodičích zbyl velký majetek; na mládí zbyly jen vzpomínky; zemřel, zbyla mladá vdova; zř. zast. (musíš) u mne z. (Ner.) zůstat, setrvat; ♦ expr. z. na ocet zůstat svobodný, řidč. (o dívce) nemít tanečníka 3. kniž. a zast. (čeho; *co) pozbýt: páž vaše zbude síly (F. Kvap.); všecku naděj zbyl (Vrchl.) 4. zast. a nář. (koho, 4. p.) odbýt 6: vyplatit Marušu a bude zbyta (Jahn); byl rád, že ho (Honzu) zbyl z krku (Něm.) zbavil se ho; — zbýti se (†zbýti Erb., Ner. aj.) dok. zast. a nář. (koho, čeho) zbavit se 1, zhostit se 1: chceš se mne z.? (Krásn.); budou rádi, že se nás zbudou (Rais); zbyli se svědomitě svých úkolů (Herrm.); — ned. zbývati, z. se