zběhlý příd. 1. (v čem; ~) takový, kt. se v něčem dobře vyzná; znalý, dovedný: byl z. v počtech, ve svém oboru; z. překladatel; poněk. zast. člověk ve světě z. (Olb.); světem z. muž (Jir.) zkušený; byl člověk v školách z. (Něm.) vzdělaný; zast. práce ubývá, poněvadž ji z-ou rukou vykonávají (Prav.) zručnou, cvičenou; (noveletka) je z-m, ale chvatným pérem psána (Ner.) 2. takový, kt. zběhl (ve význ. 1): z-í zajatci uprchlí; – z. student; z. kněz †3. takový, kt. se zběhl, udál: zapomenutí věcí z-ch přešlého času (Mácha); nehoda z-á za její nepřítomnosti (Šmil.) †4. ve spoj. pořád z. po sobě následující: v osmi dnech pořád z-ch (Havl.); šest let pořád z-ch (Pal.); → přísl. k 1 zběhle poněk. zast.: z. číst (Lum.); francouzsky uměla z. (E. Jel.) plynule; hrál (na varhany) z., obratně (Prav.); → podst. k 1 zběhlost, -i ž.: profesionální z.; technická, konverzační z.; nabýt z-i; zručnost a z. dovednost; neobyčejná z. v knihách (Hál.); — rozl. od sběhlý