zběhnouti dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. (od čeho; z čeho; k čemu) svévolně, neoprávněně se vzdálit od voj. útvaru; opustit něj. obor činnosti, zaměstnání ap.: zběhl od vojska, k nepříteli dezertoval; z. od praporu, zprav. přen. opustit společné úsilí, změnit smýšlení; – z. ze studií, z kněžství; z. k divadlu, od řemesla 2. řidč. expr. (co) rychlou chůzí urazit, ujít, projít: to nemůže být daleko, to zběhneme snadno (Kosm.); — zběhnouti se dok. poněk. kniž. (zprav. o něj. příhodě, události ap.); přihodit se, stát se 2, udát se 1: příhoda se zběhla v Starém Městě; vyprávěl, co se včera zběhlo; — ned. zbíhati, z. se, zběhávati; — rozl. od sběhnouti, s. se