zblázniti dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) 1. učinit bláznivým (ve význ. 1), pomateným (ve význ. 2), připravit o rozum: ten člověk mě zblázní (Zey.) 2. expr. učinit bláznivým (ve význ. 2), pomateným (ve význ. 1), uvést ve zmatek; zmást, pomást 1, poplést 3, pobláznit 1: džez mládež docela zbláznil; dívka jej dokonale zbláznila (Šrám.); — zblázniti se dok. 1. též *zblázniti Táb. stát se bláznivým (ve význ. 1), pomateným (ve význ. 2), bláznem; zešílet, pomást se 2: Viktorka se zbláznila; div se nezbláznil hrůzou; expr. já se zblázním radostí pominu se; je to bolest k zbláznění; k zbláznění těžký problém; přen. expr. počasí se zbláznilo rychle, prudce se mění; ust. spoj. ono se to nezblázní (pro jeden den, když to dnes nebude ap.) nic se nestane 2. expr. stát se pošetilým, potřeštěným, ztřeštěným, ztratit rozvahu, soudnost; pobláznit se 1: k stáru se zbláznila, maluje se; chodí k zbláznění rád do kina nesmírně 3. ob. expr. (do koho, čeho, řidč. po kom, čem, poněk. zast. za kým Janda) nesmírně si někoho, něco oblíbit, zamilovat; pobláznit se 2: z. se do pěkné dívky; je celý zblázněný do divadla; (hraběnka) se po mně zbláznila (Zey.)