zblbnouti dok. (min. -bnul, -bl (zř.), -bla, podst. -bnutí) 1. k blbnouti 1: alkoholik nakonec zblbne; zblbnutí paranoiků 2. zhrub. stát se blbým (ve význ. 2); zpitomět, zhloupnout 1: z věčného napomínání už zblbnul; ust. spoj. do zblbnutí (něco říkat, opakovat, dělat ap.) 3. zhrub. (koho, co) učinit blbým (ve význ. 2): knížky ho docela zblbly; ten rámus nás zblbne; tys to ale zblbnul špatně provedl; ta ženská zblbne každého mužského omámí; — zblbnout se dok. zhrub. (do koho) zamilovat se 1: zblbla se do něho doopravdy (Vach.)