zbloudilý příd. takový, kt. zbloudil (ve význ. 1, 2): z. houbař, turista; z. pták zabloudivší; řidč. kniž. duše její je z-á, co dělá, dělá jako ve snu (Něm.) pobloudilá, pomatená; z. syn klesl otci do náručí (Arb.); (přivést) z-ého kněze na pravou víru (Kapl.); – z-á semínka pampelišek; jáma vyrytá z-ou pumou; z-á rána; z-é broky; → přísl. *zbloudile: měsíc ležel z. na nebi (Šal.); → podst. zbloudilost v. t.