zbojník (zast. a nář. zbůjník Vrchl. aj., zbujník John aj.), -a m. (6. mn. -cích) (zbojnice, zast. a nář. zbůjnice Svět., -e ž.) 1. ten, kdo ze vzpoury proti vrchnosti žil v lesích a mstil křivdy přepadáním bohatých: oni nejsou zloději ani lupiči, ale z-y (Mach.); dát se mezi z-y 2. vzbouřenec, povstalec, rebel, rebelant, odbojník 1: z. proti trůnu (Mach.); protivil se stráži, byl z-em (Herrm.) 3. expr. vzpurné, bujné, uličnické dítě; nezbedník 1, uličník 1: krotit malého z-a; (slabého Jiříka) ani autorita otcova učitelství nechránila před útoky košířskvch z-ů (Maj.); → expr. zdrob. zbojníček (Mah.), zbůjníček (Til.), -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)