zdání, -í s. 1. to, co existuje jen v představě, co se zdá (ve význ. 2), co se jen na pohled jeví jako skutečnost; přelud 1, klam 1: to všecko bylo jen z., skutečnost byla jiná; naše vůle je jenom z. (K. Čap.); nechme jim (starým lidem) z., že jsou ještě užiteční (Baar) 2. to, čím se něco jeví na první pohled (zprav. klamně); dojem 2: budí z. poctivosti; snaží se vyvolat aspoň z. pravdivosti; zast. dle z. (Tyl aj.) jak se zdá(lo), patrně; ♦ z. klame (pořek.) 3. poněk. zast. názor 2, mínění, úsudek 1, soud 6: podle mého z. je to dobré; nemá o tom ani z. ani tušení, ponětí; mít o něčem jen matné z. matně, trochu to znát; o prkenné podlaze ani z. (Svět.) potuchy; o tom (problému) rozdílné z. panuje (Šaf.) 4. poněk. zast. velmi malá míra něčeho; stopa 3, známka: (byl) postavou o z. menší (Jir.) o málo, o poznání (ob.); ani nejmenší z. povinnosti (Maj.); místečko, kde by bylo jen z. průvanu (Ner.); ust. spoj. ani z. (po čem) ani stopy: po penězích není už ani z. †5. sen 1, snění: lehký chod (strážného) nevzbudil vězně z strašných z. (Mácha); všechno mine jako z. (Slád.); → expr. zdrob. k 3, 4 zdáníčko (*zdánínko Rais), -a s. (Staš., Drda); — v. též zdáti se