zdárný příd. 1. poněk. kniž. takový, kt. se zdařil; úspěšný, zdařilý 1: z. výsledek snažení; přivést dílo k z-ému konci; z. pokus (Jir.); z-á práce (Čech) 2. poněk. kniž., čast. expr. dobře vychovaný; hodný 2, řádný 2: z. syn; z-í Čechové (Havl.), čast. záp. nezdárný v. t. 3. řidč. takový, kt. se dobře daří, dobře prospívá; vydařený 1, pořádný 4: z-á kuřata (Jah.); z-á, vydatná řepa (Herb.); → přísl. k 1, 2 zdárně: poněk. kniž. z. působit; – poněk. kniž., čast. expr. chovat se z.; z. vychovat děti; → podst. †zdárnost, -i ž. zdařilost: z. v počínání (Čel.); – z. potomků (Podl.); – z. plodin