zděsiti dok. (3. mn. -í, rozk. -děs, trp. -šen) řidč. poněk. kniž. (koho, 4. p., koho čím) k děsiti, poděsit, polekat I, vyděsit 1: zděsila mne slovem svým (Zey.); — zděsiti se dok. (koho, čeho; ~) k děsiti se; leknout se: zděsil se ho, jak špatně vypadá; z. se zprávy o neštěstí; zděsil se, že je otec mezi obětmi katastrofy poděsil se; zast. z. se radostí (Sab.) pominout se