zdrcený příd. takový, kt. byl zdrcen (ve význ. 1); zlomený 2, zkrušený, skleslý 2: (žalem, pod dojmem neštěstí) z. člověk; z-é srdce (Arb.); → přísl. zdrceně: z. klesnout na židli; → podst. zdrcenost, -i ž.: z. pohledu; — v. též zdrtiti