zdvihnouti (min. -hl, trp. -žen), zvednouti (min. -dl, trp. -dnut) dok. 1. (co, koho) uchopit a dát, dopravit do výše, vzhůru, způsobit, aby se něco dostalo do výše, vzhůru: z. kufr; z. víko bedny; z. telefonní sluchátko; z. si límec u krku postavit; z. hůl; číši k ústům zdvih´ (Ner.) povznesl; dítě zdvižené do výše třepe nožkama; přehrady zvedly, zdvihly úroveň vodní hladiny; z. zbraň, přen. zast. začít boj; přen. bás. kdo zdvihne můj štít? (Bezr.) nastoupí v boji na mé místo; zast. zdvihnout kříž na Turky (Jir.) vyhlásit křížovou výpravu; hovor. zdvihnout budovu přistavět další poschodí; ♦ žert. z. kotvu, kotvy vydat se na cestu, odejít; expr. z. někomu mandle rázně proti němu zakročit; z. žluč (zdvihnout játra Lacina) někomu rozčilit někoho; stav. zdvihnout krov sestavit jeho části na povrchu konstrukce; sport. slang. zdvihnout míč vykopnout do výše; mysl. zvednout zvěř, ptáka vyplašit 2. (co) dát zprav. do vzpřímené n. vyšší polohy (něj. část těla); pozdvihnout 2, pozvednout 2, vztyčit 1, vztáhnout 1: z. ruku k pozdravu; nikdo nezdvihne ruky proti mně nenapadne mě; z. ruku pro návrh vyjádřit souhlas (při hlasování); z. varovně ukazováček; z. tři prsty k nebi odpřisáhnout; z. hlavu, přen. nabýt sebevědomí, stát se smělejším; z. oči, zrak pohlédnout vzhůru; z. oči k nebi, přen. povznést 2, velmi se podivit, velmi silně si něco začít přát ap.; zvednout oči hodně (příliš) vysoko, přen. pomyslit na něco, někoho nedostupného; mít zdvižený nosík, přen. být pyšný; řidč. zast. ježí se (medvědi), zdvihnou srst (Havl.) naježí 3. (co, koho) sebrat 3 (zprav. něco spadlého); postavit 3 (zprav. někoho upadlého): z. upuštěné noviny, vypadlou peněženku; chlapec zvedl míč a začal házet; z. ze země kamínek; – z. upadlého bruslaře; z. rukavici, přen. expr. přijmout nabízený boj (pův. souboj); voj. mina zajištěná proti zdvižení 4. kniž. a poněk. zast. (co; čeho) způsobit, že se něco uplatní; pozdvihnout 3, pozvednout 3; zast. vznést: v ust. spoj. z. hlas promluvit, ozvat se; mluvit hlasem zdviženým (Hál.) zvýšeným, zesíleným; z. hlas na obranu něčeho, proti něčemu veřejně vystoupit; hlasu zvedla jsem k své obraně (Zey.); zdvihly pokřik (Šrám.) začaly křičet; – zast. zdvihnout žalobu (Herb.); zvednout při o škody (Vojtíšek) 5. hovor. (co, poněk. zast. koho) způsobit zvýšení úrovně, větší dokonalost, platnost ap. něčeho, někoho; pozdvihnout 4, pozvednout 4, zvelebit, zlepšit, povznést 5 (kniž. a publ.): z. výrobu, životní úroveň, obchod; zdvihnout blahobyt (Staš.); (muž) byl zdvižen pro své zásluhy v čelo nás všech (Lit. nov.) 6. jen zvednouti hovor. a poněk. zast. (koho, co; koho proti komu) pobouřit 4, popudit 1, vzbouřit: (kněží) proti tobě zvednou lid (Hál.) 7. kniž. a zast. (co) pozdvihnout 6, pozvednout 6, vyvolat 6, podnítit 1: zvednout vzpouru (Zey.); zdvihnout válku (Tomek) 8. kniž. a zast. (co) zrušit: rozdvojenost člověka jest zdvižena (Šal.); moc guvernérům propůjčená jest zdvižena (Krásn.) †9. (co) vystavět 1: rušení hradů nově zdvižených (Suš.); zvednout opět hradby! (Bass); — zdvihnouti se, zvednouti se dok. 1. dostat se do výše, vzhůru: opona se zdvihla, zvedla; větrem se jí sukně zvedla; hladina řeky se (táním) zvedla stoupla; při přistávání se nám zdvihl, zvedl žaludek udělalo se nám nevolno; ryb. slang. ryba se zvedla pohnula se (ze zimního spánku) 2. (o něj. části těla) umístit se zprav. do vzpřímené n. vyšší polohy; pozdvihnout se 2, pozvednout se 2, vztyčit se 1: ruka se zdvihla na pozdrav, k ráně; jeho hlava se hrdě zvedla, přen. nabyl sebevědomí, stal se smělejším; ňadra se zdvihla pohnutím (Jir.) 3. vstát 1, postavit se 1: z. se ze židle; hoch upadl, ale hned se zvedl; ležící pes se zdvihl; pošlapaná tráva se brzo zvedne vztyčí se 4. (o živé bytosti) povstat a přichystat se k odchodu; (o ptácích) dát se v let; (o věci) dát se do pohybu: hosté nepobyli dlouho, brzo se zvedli; z. se domů, na odchod (k odchodu); zdvihlo se vojsko (zast., Jir.) vytáhlo; vyplašená zvěř se zvedla; – hejno ptáků se zvedlo k nebi; – ledy na řece se zvedly 5. (o terénu) vyniknout výškou nad okolí; (o přírodních jevech ap.) stoupnout do výše: (rovná silnice) se pojednou zdvihla (Jir.); zdvihlo se před námi pohoří vztyčilo se; – z údolí se zdvihla mlha; zvedla se oblaka prachu; bás. (luna) vzhůru se nad moře zvedne (Mácha) 6. kniž. a poněk. zast. vzniknout 1, povstat 4, počít I 3: zdvihla se vichřice, bouře; zvedl se křik (Vanč.), smích (Horst); zdvihl se proti návrhu odpor (Pal.); žárlivost zvedla se v něm (Hilb.) 7. hovor. dosáhnout vyšší úrovně, větší dokonalosti, platnosti ap.: úroveň jazykových znalostí se značně zdvihla, zvedla zvýšila se; hospodářství se zdvihlo zlepšilo se; nálada se zvedla příchodem milého hosta; šaty se zvednou vhodnou ozdobou nabudou na vzhledu, na eleganci 8. kniž. a poněk. zast. (proti komu, čemu; ~) postavit se na odpor; pozdvihnout se 5, pozvednout se 5, vzbouřit se 2: půl Evropy se zdvihlo proti caru (Mach.); zvedl se lid (Něm.); zvedni se, český lve (Havl.) ○ předp. na-, nad- (ponad-), po- (popo-), po- se (popo- se), u-, vy-, vy- se; — ned. zdvihati, zdvíhati, zvedati, z. se