zeď, zdi ž. (mn. 3. zdem, zdím, 6. zdech, zdích, 7. zdmi) 1. plošná část stavební konstrukce, zejm. svislá; kniž. (jen mn.) obydlí, město ap.: zdi z kamene, cihel, betonu; bočná, čelní z.; omítnout holé zdi; zatlouci hřebík do zdi stěny; obrazy na zdech sálu; být bledý jako z. (čast. stěna) velmi; potácet se ode zdi ke zdi (zprav. v opilosti) vrávorat, přen. expr. nemít pevný cíl (v jednání ap.); být u zdi, řidč. přen. expr. v úzkých; tlačit někoho ke zdi, přen. expr. vhánět do úzkých; postavit někoho ke zdi, přen. expr. popravit zastřelením; – kniž. být nejraději ve čtyřech zdech v příbytku; vyjít z městských zdí (Ner.) z města; ♦ mluvit jako do zdi nadarmo; jít hlavou proti zdi snažit se o nemožné; hlavou z. neprorazíš (přísloví) nedokážeš nemožné; slova padala jako hrách na z. byla bez úspěchu, marná; i zdi mají uši všechno může být nepozorovaně vyslechnuto; je ho (to) slyšet až za devátou zdí velmi daleko; expr. držet z. (o tanečníkovi) netančit; dělat někomu z. zajišťovat něčí bezpečnost při něj. nedovolené činnosti, hlídat někoho; malovat čerta na z. strašit, přivolávat neštěstí; stav. hlavní, opěrná z.; přehradní z. 2. zděná ohrada, hradba ap.: vysoká z. kolem usedlosti, zahrady, dvora; zbytky pevnostních zdí; Hladová z. v Praze stavěná ve 14. stol. za hladu jako nouzová práce; Čínská z. starobylá ochranná hradba na severu Číny, přen. č-á z. nepřekročitelná přehrada, zpátečnická izolovanost 3. řidč. poněk. zast. svislá okrajová plocha připomínající zeď; stěna 2: skalní (Svět.), skalná (Vrchl.) z. 4. kniž. husté, pevné seskupení osob, řidč. věcí: neprostupná z. diváků, demonstrautů; řidč. z. maků (Vrchl.); z. stromů (Nohejl); sport. dělat, stavět z. tvořit hradbu z těl hráčů kopané n. ragby, aby zadržela míč; → zdrob. k 2 zídka, -y ž.: dvorky oddělené zídkami; okenní z. parapet