zešíleti, poněk. zast. zšíleti (3. mn. -ejí, rozk. -ej) (*zešíliti Vrchl., *zšíliti Ner., 3. mn. -í, rozk. -šil) dok. stát se šíleným (ve význ. 1); zbláznit se: z. ze strachu pomást se, pominout se; to je k zešílení; radostí div nezšílela (Zey.); expr. ust. spoj. k zešílení velice, neobyčejně: mít někoho k zešílení rád; k zešílení krásná