zeť, -tě (1. mn. -ťové) (nář. zet, -a, Tomsa) m. manžel dcery: dobrý poměr rodičů k z-ovi; tak se stal uhlířův syn zetěm královým (Erb.); → expr. zdrob. zeťáček, zetíček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)