Zefýr, -a m. (v řec. mytol.) bůh mírného západního větru: Z. nadýmal své tváře (R. Svob.); — zefýr, -u m. bás. vánek: větve z. provívá (Čel.); → zdrob. zefýrek v. t.; — zefýrový příd.: z. větérek (E. Jel.); přen. z. dech (Pfleg.) lehký, jemný; → přísl. *zefýrově: z. útlá postava (Čech)