zelenati ned. (~; čím) stávat se zeleným: měděné nádoby zelenají pokrývají se měděnkou; sýr zelenal plísní; z. ve tváři (o lidech) nabývat zelenavé barvy pleti prudkým duševním hnutím n. tělesnou nevolností; zelenala a omdlévala; z. závistí, vzteky, bolestí; — zelenati se ned. 1. (~; čím) být zelený, být zbarven do zelena, jevit se zeleně: skalní pleso se zelenalo v horách; rybník se zelená žabincem je jím pokryt; na tmavých vlasech zelenala se mu čepička (Jir.); modrají se pomněnečky, zelená se klokočí (lid. píseň) 2. též řidč. zelenati (o rostlinách) vyrážet mladé zelené listí, pučet 1, rašit 1; pokrývat se mladými zelenými listy: keře, stromy se na jaře začaly z.; osení (se) ještě nezelená; – louky, záhony se zelenají; ♦ zpívali, pili, až se hory zelenaly s chutí a vervou, mnoho ○ předp. pro-, roz- se, za- (se), ze-; → nás. zelenávati, zelenávati se ○ předp. pro- (se), roz- se, za- se