zelnice, -e ž. 1. poněk. zast. zahrada n. pole, na kt. se pěstuje zelí (n. j. zelenina): na druhé straně (je) makoviště, potom pruh z. (Pech.); velkým škůdcem na z-ích jsou housenky 2. poněk. zast. a nář. zelná polévka: k obědu bývala v zimě z. (Hol.) 3. nář. voda z naloženého zelí: pij z-i, je dobrá na prsa (Jahn)