zemina, -y ž. řidč. a odb. půda 1, hlína 2, zem 5: pole voněla svěží z-ou; vrstva z-y; odb. přirozená směs minerálních zrn vzniklá rozpadem pevných hornin; souhrnný název pro písky, jíly, prach ap., užívané ve stavebnictví, slévárenství a keramickém průmyslu: lehká, těžká z.; kopné, rypné z-y; železité, kaolinitické, křemičité z-y; cihlářské, slévárenské, technické z-y; žárovzdorná z.; chem. vzácné z-y kysličníky vzácných kovových prvků; kovy vzácných zemin lanthan, cer ap.; kovy alkalických zemin vápník, hořčík ap.; zast. (jen mn.) název pro minerály (kysličníky kovů) pův. netavitelné; zeměd. půdní (zemitá) hmota oddělená, odebraná z půdního profilu; zahr. zemní směs k pěstitelským účelům, připravená n. přírodní (listovka, vřesovka ap.): pařeništní z.