zemský příd. 1. vztahující se k zemi (ve význ. 1), k jejímu povrchu: z. povrch, průměr; z-á atmosféra, přitažlivost; hlubiny z-é; z-é plodiny produkty země; z-á jablka (zast., Presl, Baar) brambory; z-á žába (zast., Něm.) ropucha; expr. z. červ, červíček člověk; ♦ zmizet s povrchu z-ého přestat existovat; geol. z-á kůra litosféra; hvězd. z-á osa; zeměp. z. kvadrant; z. poloměr; fyz. z-á tíže; z. magnetismus 2. vztahující se k zemi (ve význ. 3), týkající se jí: z. znak; z-é klenoty, barvy; z-á správa; z. archív; z-á brána, hranice; dva z-é jazyky v Čechách (dř.) čeština a němčina; veř. spr. (dř.) z. národní výbor; z. úřad; z-á školní rada; hist. z-ští pánové, páni zemani, šlechta, vrchnost; hist. práv. z-é právo obyčejové právo šlechty; řidč. zemský soud; z-é zřízení zákonné sbírky zemského práva v zemích koruny české; Obnovené zřízení z-é; z. soud první a zároveň poslední instance soudní v civilních i trestních sporech šlechty; z-é desky obsahující zprávy o jednání zemského soudu a o převodech šlechtického majetku: z-é desky české, moravské, slezské; z. mír (ve středověku) vyhlášení pokoje a řádu v zemi, kraji ap., lantfrýd 3. poněk. zast. pozemský 2, světský 1: z-é útrapy (Heyd.); z-é rozkoše (Lum.); z-á vřava, pouť; z. ráj to na pohled (Tyl); → přísl. *zemsky: z. krásný (R. právo) pozemsky; → podst. zemskost, -i ž.