zeti ned. (3. mn. zejí) kniž. 1. být dokořán otevřen, dokořán se rozvírat: zející propast, otvor; před očima jejíma zel hrob (Herb.); rány zejí na zmučeném těle (Neum.) 2. (čím) mít na sobě něco (zprav. záporného) nápadně viditelného, zřejmého: prostora, zející černou tmou (Jir.); byt zel prázdnotou; kostel zeje chudobou (Glaz.); její oči zely úzkostí a zoufáním (K. Čap.) 3. (kam; odkud; z čeho, koho; ~) (zprav. o něčem záporném) být nápadně viditelný, zřejmý: zela tu do výšky zeď; kolem zela spoušť; ze všech koutů zeje bída čiší; z jeho očí zelo zoufalství; černá tma zeje (Jir.); zeje na mne nuda (Svob.); nenávist zející z těchto slov (Čap.-Ch.) 4. řidč. zírat, dívat se: zelo na něho tisíc očí (Herb.); Lén zel do úst starochových v úžase (Čap.-Ch.) ○ předp. roz- se, za-