zevlovati ned. (~; na koho, co) nečinně, zvědavě, netečně se dívat, někde postávat ap.; civět 1, okounět 1, lelkovat: zevlující dav; lidé zevlovali na průvod; nic nedělá, jen zevluje z okna; kde zas zevluješ?; stojí a jen zevluje; ♦ z. pánubohu do oken (Něm.) ○ předp. na- se, po-, pro-, vy-, za-; → nás. zevlovávati