zhřešiti dok. (3. mn. -í) (~; čím; proti komu, čemu; co; v čem, s kým; na kom, čem) k hřešiti 1, 3: těžce z.; z. z nevědomosti; z. myšlenkami; z. proti pánubohu; odpusť, co jsem zhřešila (Erb.); nestačí, abych napravila, v čem jsem zhřešila (Svět.); zast. ob. provinit se nedovoleným pohlavním stykem; – z. proti rozkazu, kázni; z. proti jazykové správnosti; mnoho jsi na mně zhřešil; z. na logice (V. Mrš.)