zhatiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen, -těn, podst. -tění) (co) k hatiti 1, 2: z. někomu plány zmařit; z. něčí naděje; z. něčí život zkazit; – řidč. já pavoukům zde přízi zhatím (Čech) popletu; — zhatiti se dok. k hatiti se 1-3: všechny plány se mu zhatily zmařily se; známost se jí zhatí; počasí se zhatilo pokazilo se; – řidč. zhatil se mu mozek (Heyd.) pomátl se; – nář. zhatil se se sousedy (Paleček) pohádal se