zhlédnouti, ob. zhlídnout (†zhlednouti Jir., Čech) dok. (min. -dl, trp. -dnut) 1. (co, koho) spatřit 1, uvidět 1, uzřít 1 (kniž.): zápas zhlédlo deset tisíc diváků; zhlédl už velký kus světa; jak ji zhlídl, šel k ní zpozoroval 2. řidč. (koho, co) prohlédnout 3: lékař vyplnil blanket "o zhlédnutí mrtvoly" (Baar) †3. (na koho; kam) pohlédnout, podívat se I 1: Julie zhlédnuvši naň (Podl.); kam oko zhlídne, tam zavítá žel (Pfleg.); — zhlédnouti se, ob. zhlídnout se (†zhlednouti se Schulz) dok. (na kom, čem; v kom, čem) 1. najít zálibu v někom, něčem; oblíbit si, zamilovat si (koho, co): zhlédli se na mamonu; kterápak se zhlídne v mrzákovi (Drda) 2. napodobit (koho, co): z. se v hrdinovi románu; móda se zhlédla na orientálním přepychu 3. ob. (o těhotné ženě podle pověrečných představ) porodit potomka s vlastnostmi podobnými někomu, něčemu: vždyť se na něm (zjevení) tvá žena zhlídne (Herrm.); — ned. zhlédati, zhlídat, zhlížeti; — rozl. od shlédnouti, shlídnout, vzhlédnouti, vzhlídnout