zhroucený příd. takový, kt. se zhroutil n. byl zhroucen: z. dům zřícený; z-á říše rozvrácená; z-á fronta rozpadlá; – z. člověk skleslý, sklíčený; stál z. jako bez ducha; → přísl. zhrouceně: sedět z.; vypadat z.; → podst. zhroucenost, -i ž.; — v. též zhroutiti, z. se