zhroutiti dok. (3. mn. -í, rozk. -hruť, -hrouti, trp. -cen) řidč. (co) k hroutiti; porazit 1, srazit 1, skácet: pad´ k zemi jako dub, jejž zhroutí hrom (Vrchl.); přen. z. něčí plány, naděje zmařit, — zhroutiti se dok. 1. k hroutiti se; rozpadnout se, zbořit se, zřítit se, spadnout 1: zeď se zhroutila; starý svět se zhroutil; přen. odpor se zhroutil (Vach.) 2. náhle pozbýt síly a schopnosti k jakékoliv činnosti, pohybu, reakci ap. (následkem otřesu, vyčerpání aj.): nervově se z.; z. se fyzickou únavou; zhroutila se jako hromádka neštěstí a plakala (Pujm.)