zjizviti (*zjízviti) dok. (3. mn. -í) řidč. 1. (co, koho) k jizviti: (boje) zjizví tělo (Červinka); tvář zjizvená od neštovic; zjizvený bojovník; přen. lidé zjizvení životem (Kubka); louka byla zjízvena krtinami (Konr.) rozryta; přen. kniž. zjizvená mluva (Nerudova) (Šal.) 2. (co) zacelit: čas zjizvil rány v srdci; — zjizviti se dok. 1. k jizviti se; zacelit se, zajizvit se: rána se časem zjizví; přen. bolest se zjizvila 2. řidč. pokrýt se jizvou, jizvami: tělo ženy zjizvilo se rýhami (Nov.); přen. vlny se zjizvily (R. Svob.) utvořily se na nich rýhy